Hermann Hesse IV

25. května 2008 v 9:59 |  Livres / Knihy

Hermann Hesse

Siddhártha
studie část třetí

Spisovatelův rukopis v indickém příběhu a indický příběh ve spisovateli
Jak již bylo zmíněno v životopisu Hermanna Hesseho - východní filozofie byla auto­ro­vi blízká nejen kvůli rodinné tradici, ale myslím, že částečně i díky jeho nátuře a pohledu na svět. Příběh Osvíceného - silné osobnosti, který se vymanil z lidského světa malostí a našel prav­du, vyhovoval nejspíš jeho individualismu. Ovšem nebyl by to Hesse, aby tento indivi­dua­lismus ještě neprohloubil - rozdvojením Buddhy v Gautamu a Siddhárthu dosáhl dvou důležitých efektů - přiblížil se lidštějšímu podání příběhu (nepodává k pochopení příběh Velkého Buddhy, jediného a božského, ale příběh obyčejného muže, toužícího po poznání já, pravdy a míru - jako byl i Hesse, hledající v Montagnole klid a uzdravení). Mohl ovšem také svým způsobem odmítnout buddhismus - Hesse nikdy nenásledoval skupiny nebo organizace, tedy ani přihlášení se k Buddhovi by nebylo pro něj. Siddhártha odmítl učení Gautamy, aby se stal Buddhou svou cestou. Citace < "Není žádná věc, která by byla nirvánou. Je jen slovo nirvána."> vysvětluje tento přístup - Hesse odmítá jakékoli programy, učení, slovíčkaření, zkrátka - každý musí najít pravdu svým úsilím, svými činy.
< "Ať už jsou věci zdáním nebo ne, nakonec i já bych byl zdáním, a tak bychom si byli stále rovni. To je to, proč jsou mi tak milé a proč si jich vážím. Jsou stejné jako já, proto je mohu milovat. A to je nauka, které se zasměješ: ze všeho, co je, ó Góvindo, zdá se mi být hlav­ní věcí láska. Prohlédat svět, vysvětlovat ho, pohrdat jím, to ať zůstane věcí velkých myslitelů. Mně ale záleží jedině na tom, abych mohl svět milovat, abych jím nemusel pohrdat, nemusel jej a sama sebe nenávidět, abych mohl na svět a na sebe a na všechny bytosti hledět s láskou a obdivem a úctou."
"Tomu rozumím," řekl Góvinda. "Ale právě to odhalil Vznešený jako klam. Přikazuje dobrou vůli, ohleduplnost, soucit, trpělivost, ale nikoliv lásku; zakázal nám připoutávat naše srdce láskou k věcem pozemským."
"Vím to," řekl Siddhártha; jeho úsměv zlatě zářil. "vím to, Góvindo. A podívej se, ta­dy jsme uprostřed houšti názorů, ve sporu o slova. Protože já nemohu popřít, že moje slova o lásce jsou v rozporu, ve zdánlivém rozporu se slovy Gautamovými. Právě proto nedůvěřuji slo­­vům, protože vím, že tento rozpor je klamný. Vím, že jsem s Gautamou zajedno. Jakpak by také on neznal lásku. On, který poznal lidství v celé jeho pomíjivosti, v celé jeho nicotnosti, a přece tak miloval lidi, že jeden celý, dlouhý, namáhavý život vynaložil jenom na to, aby jim po­mohl, aby je poučil! Také na něm, také na tvém velkém učiteli je mi věc milejší než jeho ře­či, gesto jeho ruky důležitější než názory. Nikoli v řečech, nikoli v myšlení vidím jeho velikost, jen v jednání, v životě." >
Vlastní já se tedy stává podkladem pro vše, neboť činy vychází z já. Proto je také natolik důležité toto já pochopit, přijmout. Ať už psychoanalýzou, nebo meditací. Novela Siddhártha zdaleka není jedinou, ve které figuruje problém definice vlastního já - ve společnosti, v době samém :
< Pravil Siddhártha: "Mně se to tak nejeví, příteli. Čemu jsem se až dodnes od šramanů naučil, tomu bych se byl, ó Góvindo, mohl naučit rychleji a prostěji. V každé krčmě, vykřičené čtvrti, příteli, od povozníků a hráčů kostek bych se tomu mohl naučit."
Pravil Góvinda: "Siddhártha se mnou žertuje. Jak by ses mohl od těch ubožáků naučit pohroužení, jak by ses mohl naučit zadržování dechu, jak by ses mohl naučit necitlivosti vůči hladu a bolesti?"
I řekl Siddhártha tiše, jako by mluvil sám k sobě:
"Co je pohroužení? Co je opuštění těla? Co jsou posty? Co je zadržování dechu? Je to únik před sebou samým, je to krátký únik ze zakletí do vlastního já, je to krátké otupení vůči bolesti a nesmyslnosti života. Tentýž únik totéž krátké otupení najde honák dobytka v hospodě, když vypije několik misek rýžového vína nebo kvašeného kokosového mléka. Nevnímá pak sám sebe, necítí bolesti života, najde krátké otupení. Dřímaje nad svou miskou rýžového vína najde totéž, co najdou Siddhártha a Góvinda, když vystoupí po dlouhých cvičeních ze svého těla a prodlévají mimo své já." >
Proto Siddhártha začne milovat sám sebe, poznávat vše dobré i špatné, co život přináší. Jeho moudrost spočívá ve vůli to chtít. Nevadí, že na čas uhne z dobré cesty, že pozná hnus, nenávist k sobě, vyčerpání. Protože znát sebe, dívat se na sebe kriticky, ale s úctou, to je základ dobrého jedince, dobré společnosti. Poznat své podvědomí, řečeno i jinou terminologií. Cesta východu je jednou možností, ačkoli ji Hesse slepě neobdivuje, jistě si z ní něco odnesl. A láska, s jakou podává moudrost, svou i východní, prostupuje celý příběh i vyprávění. Je to láska k člověku i v jeho vadách, láska k životu, přírodě, lidem. Je to umění naslouchat a snaha předat porozuměním slovy nesdělitelnou moudrost.
Za příběhem ovšem můžeme i vycítit zklamání a přání - Mně ale záleží jedině na tom, abych mohl svět milovat, abych jím nemusel pohrdat, nemusel jej a sama sebe nenávidět, abych mohl na svět a na sebe a na všechny bytosti hledět s láskou a obdivem a úctou - a víme dobře, že západní civilizace této úcty v mnoha ohledech hodna nebyla. Pasáž světského života "dětských lidí" je jediná část knihy protknutá negativními slovy, obrazy zkaženosti, hnusu. Městský svět peněz, materiálna, nekontrolovaného požitkářství vystupuje z příběhu silně černě. Ačkoliv Siddhárthovým uvědoměním se z něj stává dobrá zkušenost, nic to nemění na tom, že tento svět existuje. A v meziválečné Evropě je jistě bolestivě skutečný pro básníka "samoty, venkova a přírody".
Vypravěč a básník
Od prvního slova je čtenář nenavratitelně vtažen do proudu příběhu, který plyne jako řeka, jejíž vlny se houpají a skládají jedna na druhou. Rukopis evro­pské­­ho spisovatele je vel­mi nevýrazný - spíš si přijdeme jako posluchači indického kaváren­ského vypravěče, jako čte­náři posvátné védy. Hesse se snaží o jazyk pohádek tisíce a jedné noci, jazyk veršů čínské poezie.


Atmosféra je navozena pomocí básnického jazyka, rytmu, archaického stylu.
Složité myšlenky východní filozofie, pro člověka, který se s nimi seznámí poprvé, jistě těžko přijatelné, podává Hesse s jednoduchostí, jasností, mírností, pochopením, skromností, a přesto vznešeně, básnicky, pohádkově nekonečným, strhujícím příběhem zkušeného vypravě­če, kterého si chodí poslechnout východní svět, neboť pohádky, mýty, báje a příběhy bohů jsou váženým zdrojem poznání a rad do života. Zdánlivá jednoduchost skrývá neokázalou mistrnost pisatele. Tím se stává východní myšlení jasnějším i pro západního čtenáře.
Jako se vlny řeky nebo moře setkávají, aby utvořily monumentální proud vln vět­ších, tak Hesse s oblibou skládá za sebe obrazy, množí přirovnání, opakuje struktury, stupňuje napětí, prohlubuje uvolnění.
<Ve stínu domu, ve slunci říčního břehu poblíž člunů, ve stínu šálové­ho lesa, ve stínu fíkovníku vyrůstal Siddhártha, krásný syn, mladý sokol, spolu s Góvindou, svým přítelem, synem bráhmanovým. Jeho světlá šíje hnědla od slun­ce na říčním břehu, při koupání, při posvátných obětech. Stín padal do je­ho temných očí v mangovém háji, při chlapeckých hrách, za matčina zpěvu, při posvátných obětech, při výkladech jeho učeného otce, za rozprav s mou­drý­mi muži. Již dlouho se účastnil Siddhártha rozmluv moudrých, cvičil se s Gó­vindou v řečnických soubojích, cvičil se s Góvindou v umění rozjímání, ve službě meditaci. Již dokázal neslyšně vyslovovat óm, slovo slov, vyslovovat je neslyšně do nitra s vdechnutím, vyslovovat je neslyšně navenek s vydechnutím, s duší usebranou, s čelem obklopeným aurou přemýšlivého ducha. Již dokázal rozpoznávat ve svém nitru átman, nezničitelný, jednotný s všehomírem.>
Pasáže nelyrických filozofických popisů, vnitřního monologu střídá s dialogy, nejčastěji jednoduše podanými - I pravil… Tak řekl… v duchu náboženských nebo starých textů. Ani slovo není navíc, myšlenky jsou hustě vetkány do každé věty. I přesto zůstává text čtivý, pohlcující.
Využívá metafor pro zdůraznění a vykreslení filozofických postupů, myšlenek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama