Hermann Hesse 5

25. května 2008 v 9:54 |  Livres / Knihy

Hermann Hesse

Siddhártha
studie část čtvrtá

Závěr
Novela Siddhártha je vrcholem jednoho období Hessova života a díla. Ke shrnutí bych ráda použila následující zdroj, který docela dobře vystihuje podstatu nejen tohoto díla (která neleží jen v osobním vyznání hledajícího - nabízí totiž čtenáři možnost zaujmout stanovisko ke všem projevům povrchnosti a zkaženosti konzumního života, vybízí k hluboké duchovní aktivitě. Snaha o autentický, niterný život, o bohatý duševní rozvoj, je Hesseho působivé téma.)…
Článek k vydání Souborného díla Hermanna Hesseho (edice Argo):
Pokud by Hermann Hesse vytvořil svá vrcholná díla v jiné době než v prvních desetiletích 20.století a kdyby žil někde jinde než v Německu, hovořili bychom o něm zřejmě jako o niterném lyrikovi a mistrném básníkovi prózy. Natolik je mu blízký onen svět uvnitř, onen tajemný a nekonečný vesmír, který si v sobě nese každá bytost..
Bytostný individualista je však vržen do místa hospodářských, politických a národních dmutí, které poprvé v moderních dějinách systematicky pracují s pojmy jako je dav, propaganda a vůdce. Nic na světě přitom nemůže být Hessemu vzdálenější. Svoji nepatřičnost k takovému světu však nevyjadřuje v rovině společenské či dokonce politické, ale téměř výlučně individuální. Právě v této osobní a soukromé cestě vidí jediné východisko či řečeno siddhártovskou terminologií "osvobození".
Hesse se cítí být ve své vlasti a době cizincem - tento pocit vnímá jako hlubokou bolest, nikoli jako rebelskou pózu. Jeho slavný román Stepní vlk je naplněn právě tímto motivem. Nejde však zdaleka "jen" o nástup totalitních ideologií. Hesse vnímá jako zlé i podhoubí, z něhož takové ideologie vyrůstají - tedy maloměšťácké prostředí Evropy na pokraji hospodářské krize. Pokud z některých Hesseho řádků vychází ostrá kritika kapitalismu, nelze ji chápat jen v rovině sociální. Hesse rozhodně nevidí cestu ke světlu v záměně jedné ideologie ta druhou. Světlo totiž přichází z východu - jak říká rčení - a tak Hesse nachází útěchu v učení Osvíceného. Buddha se pro něho ale nestává dogmatem jako pro řad Hesseho nástupců, když se v posledních desetiletích náboženství staré Indie stávají na Západě módou. Nelze ostatně ani hovořit o Hesseho rozchodu s evropskou kulturou, ale raději o obohacování a jiné rovině duchovnosti. A tam, kde ve společenských otázkách Hesse bytostně nesouhlasí, nejde z jeho strany o vzdor a rebelii, ale spíš o jakousi nespolupráci. Jako by i v tomto svém postoji předjímal myšlenky, které svého vrcholu dojdou po letech právě v jeho milované Indii.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama