Hermann Hesse 3

25. května 2008 v 9:55 |  Livres / Knihy

Herman Hesse

Siddhártha
studie část druhá

Siddhártha - indická báseň
Jedná se o alegorickou novelu z roku 1922. Nepopiratelně se opírá o myšlenky bud­dhismu - každá kapitola je alegorií jedné ze Čtyř vznešených pravd nebo Osmi cest bud­dhismu - reflektuje tedy sútru o roztočení kola nauky (dharmačakrapavatana). Ovšem zde končí jednoduché konstatování. Nejen, že hlavní hrdina - Siddhártha - je i není Buddhou, se kterým se setkává v příběhu (protože světské jméno Osvíceného bylo princ Siddhártha Gautama). Hesse se ke konci přiklání více k praktické filozofii čínského taoismus (zen-buddhismu) - ať už proto, že díky kulturní propojenosti Dálného východu se obě tyto filozo­fie ovlivňovaly a prolínaly, tudíž je těžké určit hranici jedné a počátek druhé, nebo proto, že sám Hesse nepřebírá doslova žádné učení, zůstávaje věrný svému individualismu. Vysvětlení příběhu tedy není snadné.
Dějový obsah skrz Osm cest buddhismu
Siddhártha, nadaný a milovaný brahmanův syn, se cítí nespokojen s učením hinduis­mu, cítí neustálou potřebu hledat "brahma", ale učení meditací a rituálů mu nepomáhá. Roz­hodne se tedy opustit otce i jeho nauku (Cesta = Odchod), poté, co ve vesnici potká šramany, ke kterým se rozhodne přidat (Volání dobrodružství). Jeho otec ovšem zpočátku odmítá syna pustit (Odmítnutí volání), ten ale vzdoruje tak dlouho, než je propuštěn s požehnáním. Vydá­vá se se svým věrným přítelem Góvindou s askety do lesů, opouští dosavadní bezpečí a cestu (Břicho velryby), aby hladověl a skrze těžké zkoušky potlačil své utrpení a našel své já (Cesta zkoušek).
Po třech letech asketického života, kdy Siddhártha dosáhne mistrné úrovně v ovládání vůle, ale svou žízeň po klidu neuhasí, rozhodne se šramany opustit, když uslyší o muži jmé­nem Buddha Gautama, který učí jak dosáhnout osvícení. Siddhártha a Góvinda se s ním set­kají a vyslechnou jeho učení, které uznají moudrým. Góvinda se konečně osamostatní a roz­hodne se stát se mnichem. Ovšem Siddhártha si uvědomí, že žádné slovy přenášené učení ho nemůže přivést k zážitku osvícení, cítí, že potřebuje zažít a poznat sám sebe, zjistit, kdo je Siddhártha. Odvrhne veškeré nauky a dosavadní pohrdání světem a vydá se dál jako obyčejný člověk. Na cestě do města se nechá převézt v člunu starého převozníka, nemaje ani řádného ošacení. Stařec po něm nechce žádné peníze - slíbí Siddhárthovi, že jednou mu dluh splatí.
Ve městě potká u bran zahrad Kamalu, bohatou a krásnou kurtizánu (Setkání s Bohyní). Chce se u ní naučit lásce, ale žena trvá na tom, že musí draze zaplatit, a pošle ho za obchodníkem Kamaswamim, kde Siddhártha začne pracovat. Proniká do světa fyzických slastí, chamtivosti, hříchů a malosti. Zpočátku si zachovává nadhled nad "dětskými lidmi" a baví se jejich hon­bou za penězi. Jenže se čím dál více začne podobat Kamaswamimu (Pokušení) a světské neřesti ho plně pohltí. To, že jej život jako prázdná hra unavuje, si uvědomí až po letech, zcela změ­něn. Znechucen hazardem, chamtivostí a nadbytkem, opouští město a vše, co získal.
Období depresí vystřídá radost ze znovunalezené svobody a štěstí ze získaných zkuše­ností. Vrací se a u řeky opět potká převozníka. Tentokrát u něj zůstane (Vykoupení). Stanou se z nich milující přátelé, sdílí lásku k řece a pracují spolu jako převozníci. Mezitím Kamala porodí Siddhárthovi syna, kterému dá otcovo jméno. Jednou se Kamala synem vydá na Buddhův pohřeb, ale na cestě ji u řeky uštkne had. Vasuvéda a Siddhártha se ji snaží zachrá­nit, ale žena umírá - předtím ale pozná otce svého syna a vše mu poví. Siddhártha se snaží starat o svého nepokojného a vzpurného syna, naučit ho porozumění životu, lásce k řece a k otci. Tolik syna miluje, že vzpurnost mladíka ho velmi zraňuje, jeho klid je pryč. Syn nakonec ukradne peníze starých převozníků a uteče zpět do města. Siddhártha se svěří se svým neštěstím Vasuvédovi, ten mu poradí opět naslouchat řece - tak Siddhártha zjistí, že pod­stata moudrosti je v jednotě času a lidí, kteří se spojují ve zvuk řeky - "óm" (Zbožštění).
Jednoho dne přijde Góvinda k řece, stále jako buddhistický mnich a stále hledající. Setká se se Siddhárthou, a když se ptá na učení, které mu přineslo mír, ten odpoví, že tolik hledání odvádí od nalezení, že čas je iluze a všechno je jeden. Všechno je hodno lásky, kromě slov: pravá moudrost nemůže být vyjádřena slovy nebo myšlenkami. Na Siddhárthovu pobíd­ku ho políbí Góvinda na čelo. Stane se malý zázrak - Góvinda už nevidí svého přítele, ale spíš moře lidí, zvířat, rostlin a ostatních věcí na světě, pozná, že Siddhártha se stal Buddhou (Poslední spása).
"Všejediné" postavy
Vedle prince Siddhárthy Gautany, který se v této knize stává trojjedinou postavou (neboť Buddha sám dosáhl nirvány odmítnutím zdánlivých lidských omylů, Siddhártha dosáhl nirvány odmítnutím zdánlivých omylů Buddhy a Siddhártha-syn odmítl otce, aby se vydal na svou cestu za poznáním. Vše se točí v kruhu. Dharmačakrapavatana.), jsou všechny postavy příběhu symbolické a svým způsobem jsou všechny Siddhárthou, neboť, jak on sám na konci pozná, vše je jedno.
Góvinda - jiné jméno Krishny, znamenající ochránce krav, země, smyslů a rozumu. Dalo by se říci, že Góvinda je druhé-opačné já Siddhárthy. Obdivuje, následuje, hledá, není tak odvážný a rozhodný a dá na slova a učení. Roztáčí se také v kolu nauky - osvobodí se od prvního vzoru - Siddhárthy, aby přešel k druhému - Gautamovi, a vrátil se k prvnímu (ale přitom zůstal stále u jednoho). Je zrcadlem Siddhárthových stavů. Věren svému jménu (ochránce božství a rozumu) miluje svého učitele.
Vasuvéda (hinduismus: otec Krishny, ten, který prodlévá/září ve všech věcech) se též cyklicky potkává s hlavní postavou a je jakýmsi přírodním Buddhou, inklinuje více k taoismu ve své užitečnosti, skromnosti, vnitřní prázdnotě, lásce k přírodě (řece), pasivnímu přístupu a pozorování světa a posloucháním lidských příběhů. Siddhártha ho také svým způsobem přijme za učitele a příte­le. I když po dosažení osvícení zjis­tí, že Vasuvédova láska k řece jako učitelce mohla být stej­ně dobře láskou ke stromu nebo rybě, neboť vše je jedno a vše je stejně dokonalou reprezen­tací pravdy. Ale díky této lásce k řece se stal dokonalou součástí jednoty. Možná ne náhodou si Hesse vybral Vasuvédu - je otcem Góvindy (a potažmo Siddhárthy, jsou-li s Góvindou jed­no já). Během příběhu je Siddhárthovým jediným rádcem a starcova chýše se stane jeho jediným domovem kromě domu skutečného otce.
Kamala (běžné indické jméno znamenající lotus, navíc Kamadeva je bůh lásky - "kama" znamená touha) je jedna ze dvou žen, které Siddhártha potkává ve fázi, kdy se stává obyčejným člověkem. První je vesničanka u potoka, která v něm sice jednu chvíli vyvolá tou­hu, ale její chtíč ho odpudí. Zatímco Kamala, ač kurtizána, je vznešená, krásná, kultivova­ná a bystrá, skoro jako sám Siddhártha. Pocítí s ní zvláštní jednotu, zatímco ona opět přihlíží všem fázím Siddhárthovy cesty - jeden druhému se stávají učiteli v lásce a moudrosti. Ka­mala po odchodu jediné skutečného milence skončí s kariérou kurtizány a otevře svou zahra­du komu jinému, než Budhovým mnichům. A protože vše se točí v kruhu, porodí mu ona stej­no­jmenného syna a ještě jednou ho potká.
Kamaswami (překladem pán/mistr touhy) je Siddhárthovo světské a nevznešené já - zpočátku Siddhártha kupci vyčítá jeho nedisciplínu, nesoucit a hamižnost. Ale koloběh je nevyzpytatelný a Siddhártha se stane po smrti starce jeho replikou. Pozná svět ze strany, které utíkal a kterou opovrhoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama