Viktor Dyk - Krysař

11. dubna 2007 v 20:10 |  Čtenářský deník
životopis autora a rozbor díla

Viktor Dyk

(31.12.1877 - 14.05.1931)
Český básník, prozaik, dramatik, novinář a politik, překladatel z němčiny a francouzštiny se narodil 31. prosince 1877 v Pšovce u Mělníka, žil v Praze (na Malé Straně, od r. 1904 na Vinohradech), studoval gymnázium v Žitné ulici, kde ho učil i A.Jirásek. Po maturitě (1886) si podal přihlášku na právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde roku 1905 složil konečné zkoušky a rozhodl se pro dráhu svobodného literáta a novináře.
Na popud svého bratra Ludvíka, příslušníka proletářského hnutí, se začal zajímat o veřejné a literární dění, na němž se pak aktivně podílel celý život. Politické události 2. poloviny 90. let natrvalo ovlivnily jeho ideologickou orientaci a staly se zároveň inspiračním zdrojem jeho beletrie. Od roku 1907 redigoval Lumír a spolupracoval s Vinohradským divadlem. V letech 1910-1914 působil jako redaktor Samostatnosti, listu státoprávně pokrokové strany, do níž 1911 vstoupil a také neúspěšně kandidoval ve volbách do říšské rady. Po vypuknutí války se stal členem nejužšího vedení strany, jednal s T.G.Masarykem o formách zahraniční akce na podporu české věci.
Od konce r.1915 byl na svobodě vyšetřován pro úmysl popouzet tiskem k nenávisti a opovržení ke státní správě a v listopadu 1916 byl zatčen pro velezradu a od 15.12.1916 byl vězněn ve Vídni, kde překládal francouzské prokleté básníky a psal poezii. V květnu 1917 byl pro nedostatek důkazů propuštěn.
Od října 1917 začal pracovat jako redaktor Národních listů a v této době se také pokoušel o založení vlastní strany, ale marně, a tak se zúčastnil založení pravicové strany národně demokratické, za niž se pak po 28. říjnu stal poslancem Národního shromáždění, od roku 1925 senátorem. Ve své politické praxi působil jako osobní oponent prezidenta Masaryka. Formuloval myšlenky "generace záporu"a jeho odbojný postoj došel až k anarchismu.
Po sedmadvacetileté známosti si roku 1928 bere za manželku spisovatelku a novinářku Zdenku Háskovou.
Viktor Dyk umírá na srdeční mrtvici 14. května 1931 v Jugoslávii během koupání v moři v zátoce ostrova Lupud u Dubrovníku, odtud byl s poctami převezen do Prahy a pohřben na Olšanských hřbitovech.
Jeho dílo, charakteristické slohem strohé symbolické zkratky, uplatnilo svůj ústřední motiv sváru mezi ideálem a skutečností nejdokonaleji v poezii. Jeho tvorba je ovlivněna symbolismem a dekadencí, přejímá romantický náhled na svět, který je založen na rozporu mezi snem a skutečností, konfrontací snů s běžným životem dochází ke zklamání. Vedle romantického motivu se projevuje výrazný individualismus, který je představován odmítáním uznávaných hodnot.
Krysař
Viktor Dyk zpracovává ve své novele (román, odehrávající se v malém časovém úseku) o 18ti kapitolách starou německou legendu ze 13. století o muži, který vyváděl krysy z měst. Tato legenda je plná obrazů, symbolů a metafor, možná proto se dočkala mnohého zpracování. To Dykovo lehce mění klasický příběh a dodává mu temně-romantickou sugestivní atmosféru.
Příběh nás zavádí do malého hansovního města Hammeln, které je prolezlé a zkažené, morálka lidí zde upadá a korupce hýbe jeho vnitřnostmi - krysy jsou toho důkazem a symbolem. Hammeln je město na povrch spořádané, "dobré" město, ve kterém žijí malí klasičtí mužíčkové a jejich ženy. Starosta a konšelé chodí pít do hospod, v noci město spořádaně spí. Obývají ho různí lidé, od hamounských radních, přes ziskuchtivé obchodníky a bohaté měšťany. Žije zde také obecní blázen - Sepp Jörgen. Je to chudák, zpožděný mentálně, ale jinak silný jako býk - reaguje vždy až druhý den a je nešťastně zamilován. Jeho jediný přítel je jeho ptáček v kleci. Všichni se mu smějí a on to nechápe. Hlavně dívky - dráždí jej a posmívají se.
Do tohoto města přichází krysař - krysaři jsou všeobecně neoblíbení a opovrhovaní -lidé je využijí, aby se zbavili svých parazitů, ale jsou rádi, jakmile jsou pryč - přijdou jim špinaví a mají z nich strach - snad proto, že krysař je tajemná osoba. Ani náš krysař není jiný - je to samotář, nikoho k sobě nepouští, aby neměl žádný závazek - miluje totiž svobodu, jakékoli pouto je pro něj utrpením, je mlčenlivý, bez citů a emocí… snad proto, že jeho jediné pouto, které jej tíží a zároveň naplňuje, je jeho píšťala - píšťala, za jejímž zpěvem jdou všechny krysy, zmámené a otupělé, aby stanuly tváří v tvář osudu, svému konci v řece nebo propasti. I v tomto městě krysař nabídne svou pomoc - nikoli nezištnou, vyžádá si za svou práci peníze. Město zbaví všech krys, ale za svou práci zaplaceno nedostane. Konšelé netuší, jak moc si tímto krysaře znepřátelili. Tajemný muž s píšťalou se rozhodne ve městě zůstat. Nejen nezaplacené peníze ho tam ale drží - je to i Agnes, krásná dívka, ke které krysař poprvé pocítí něco, co by se dalo nazvat náklonností. I Agnes se zamiluje - bohužel už má nápadníka, kterému přislíbila vdavky a jehož čeká dítě, které nechce - je to Kristián, pokrytecký, úzkostlivý mladík, strachující se o čest a dědictví. Krysař se zmítá mezi odporem k obyvatelům města, ztrátě svobody, láskou k Agnes, bolestí a pýchou, strachem ze vzpomínek a touhou zapískat nahlas, pomstít se. Sám ďábel se o něj začne zajímat přemlouvá ho ke upsání se - ale ďábel je tak zaslepen a zmámen svou falešnou mocí, kvůli které zaprodal své srdce, že krysař mu neuvěří… sám moc dobře ví, jaká je moc píšťaly, jaká je zodpovědnost a nechce… nakonec ale podlehne, také protože Agnes ze smutku a žalu skočí do vod řeky a utopí se, a rozhodne se zapískat nahlas, plným dechem, aby utišil svou bolest ze smrti milované Agnes…
Měšťané každou neděli pořádají výlety na místní horu Koppel k propasti, o které se říká, že za jejím dnem kdesi dole je jiný, lepší svět - sedmihradská země. Nikdo ale neví, je to jen legenda, jen zbožné přání radostného plného života. Právě tam vede krysař své otupělé stádo krys - měšťanů, jež láká tajemný, svůdný a radostný tón jeho píšťaly, její osudová tragická píseň. Jeden za druhým vážení občané padají dolů vstříc lepší zemi. A píšťala dozní - její tóny mizí v pádu do propasti - a krysař se rozhodne sledovat její píseň jako ti ostatní, protože jeho píšťala byla život. Město je prázdné…
I když ne tak úplně. Píseň krysařova nástroje neslyšela jedna osoba - Sepp Jörgen, který si tóny píšťaly uvědomil až další den a jejich kouzlu málem propadl, ale malé děcko, které obecní hlupák najde v opuštěném domě - malé miminko, nový život a naděje - a jeho pláč v něm předčí touho podvolit se osudu a následovat ostatní do propasti. Odnáší toto bezbranné hladové stvoření, aby našel ženu, která mu dá pít…
Dyk podává starý příběh velmi sugestivně s důrazem na jeho symbolický význam - přežili jen dva, jeden, jenž rozum už nemá, a druhý, který ho ještě nezískal - kontrastnost, atmosféru a neobvyklý styl vyprávění, ve kterém líčení myšlenek a pocitů hutným a stručným jazykem předčí strohé polopatické popisování děje.
Symboly:
Měšťané ; "Tento peníz jistě pochází z ďáblovy dílny. Ale za ďáblův zlaťák lze nakoupit víc než za groš anděla."
Lakotní, povrchní, zlí a hříšní, jejich zrcadlem jsou krysy…Stále se ženou ze lepším, touží po lepším životě.
Propast Koppel ; "Vrch Koppel má své tajemství; propast není pouhou propastí, ale i cestou."
Symbol cesty (duchovní, vnitřní, rozvoje osobnosti nebo společnosti), posmrtného života nebo posmrtné říše, lepší než je nynější.
Sedmihradská země ; "Sedm hradů brání údolí; v sedmi branách stojí sedm rytířů v plné zbroji, aby nedali proniknout hoři ani žalu. Lidé jsou tak dobří v této sedmihradské zemi! Neubližují si ani se neraní. Není tam hřích ani vina."
Ideál sedmi ctností a skutečně dobrých lidí, kterého lze dosáhnout skrz tmu a výčitky, jejich pochopení, nebe.
Krysař; individualistický a romantický hrdina (to vyhovuje stylu buřičů)
Píšťala; "probouzelastaré sny a hoře…krysař šel a rostl svou písní. Byl vysoký; nyní však jako by o hlavu převyšoval celý zástup. …jeho píšťala znamenala život."
Symbol věčného hledání smyslu života, jeho radostí, strastí a smrti.
Dítě a blázen; nevinnost a citovost, nezištnost a budoucnost
Kontrasty:

o velká romantická láska krysaře a Agnes, která je oba změní, touha po lepším, ale tyto ideály jsou potlačeny - oba se smíří s osudem - dívka s tím, že ji krysař nemůže mít a krysař se smrtí.

o láska mladých lidí v kontrastu s městem Hammeln, které je povrchní.

o skutečnost a sen (sen občanů Hammeln byl klamný - skutečnost vedla ke smrti)

o ďábel, touha po moci a rozhodnutí moc nezneužít

o v Agnes rozpor mezi touhou a realitou

Dyk obecně hojně využívá prvky jako individualismus, citovost, rozpory a kompromis (např. krysařovo rozhodnutí nezničit město kvůli Agnes)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ilwen Ilwen | 6. června 2007 v 14:47 | Reagovat

Hezky napsané a docela přehledné, ale trochu si tam protiřečíš. V začátku části o Krysařovi tvrdíš, že je "bez citů a emocí" a o kus dál, že je "individualistický a romantický hrdina". To si dost odporuje - jak může být romantický hrdina bez emocí?! Možná jsi to myslela jinak, jen to vyznívá divně. Krysaře miluju, tak mě tahle formulace trochu nadzvedla :-)

2 mischuhe mischuhe | 23. března 2009 v 21:07 | Reagovat

docela pěkné:-)zrovna teď nedávno sem krysaře přečetla...a mas to opravdu skoro stejne jak to bylo v te knize..az na par odchylek...:-)ohledne toho ze je bez emoci a citu?....to prece neni pravda,kdyz hned od zacatku miloval Agnes....a kdyz se zabila tak tez trpel velkym citem-bolesti,uzkosti...

3 autor autor | 23. listopadu 2009 v 13:20 | Reagovat

mate pravdu, samozrejme, nejak mi utekla formulka "na venek" :) on tak jen pusobi, udrzuje si distanc, ale samozrejme neni bez citu :)

4 ůlůlůl ůlůlůl | 1. října 2013 v 21:30 | Reagovat

mnjmnmn

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama