Naši furianti - Čechy krásné, Čechy mé!

11. dubna 2007 v 20:21 |  De la Vie / Ze života
Asi nebudu nijak převratná s názory, které hodlám napsat do tohoto článku - většina lidí má na televizi svůj vlastní názor ; ti, kteří bez ní neumí žít, mě proklejí, a druzí, kterým nic neříká nebo ji nenávidí, budou číst něco, co znají již z vlastní hlavy. I přesto doufám, že vás při čtení tohoto článku alespoň napadne nějaká spásná myšlenka, nebo že pohnu někoho ke zamyšlení, které by mo mohlo pomoci.

***
Globalizace je veskrze sporná věc; o tom žádná diskuze. Přináší mnoho možností o kterých se středověku ani nesnilo, na druhou stranu někdy ničí přírodu, lidské hodnoty a tradice kultur. Prostě slovo do pranice. Jedno je ale jisté - globalizace by tu nebyla bez televize... Televize - při svém zrodu jistě neuvěřitelná záležitost, rozšiřující možnosti a zefektivňující předávání informací. Ideálem televizních přenosů je informovat veřejnost rychle a masově o všem důležitém tak, aby si masa mohla utvořit názor a podle toho ovlivnit "běh dějin". Podávat informace objektivní, zajímavé, aktuální a podnětné. Tak je tomu samozřejmě i v ostatních mediích. Jak se ale zdá, tento ideál je absolutní utopie...
Když mě to někdy popadne a můj mozek selže a odmítne vyvíjet náročnější aktivitu, zapnu televizi a nechám se osvítit... Pak se ptám sama sebe, co sem vlastně čekala, protože k osvícení má strávená hodina hodně daleko.
Nedavno jsem psala pro svou profesorku francouzštiny čtyřstránkovou argumentaci na zadané téma, na první pohled nijak šťasné - Pomáhá nám televize odhalit skutečný/reálný svět? - ale při hledání argumentů a příkladů na zaplnění čtyř stran mě leccos napadlo.
Reálný svět... snad je to moje nepříliš lehká rodinná situace, která mě přivedla k nutnosti poznat reálný svět. Z obou jeho stran - té negativní, kterou je krize, chudoba, soudní spory, i té pozitivní, kterou je každé šťastné setkání. Při zapnutí večerního zpravodajství se mi ovšem ztáhne žaludek. Říkám si, jaké mám štěstí, že umím tyto informace vnímat s odstupem. Ta směs krátkých záběrů, hluků, šumů, "strhujících" informací a scén je opravdu pohlcující - a nechutná, trochu děsivá a průhledně manipulační (kdybych tak bytostně neměla nerada slovo "negativní", použila bych ho). Na mysl mi pak na krátko vytanou ty tisíce a tisíce lidských tváří, které se v téhle malé zemičce nalepí na obrazovku a hltají každé slovo, nebo naopak bezduše nechají proudit tu smršť informají skrz uši a bez úsudku "sežerou" všechno, co se jim řekne. Nejsou to všichni, ale je to většina. Ta většina nižší střední třídy, co se vrátí večer z kanceláří, továren, ponožkáren, obchodních domů, od uklízení a mytí... Ti, na kterých to všechno stojí, ti, kteří to ale mnohdy nechápou.
Po téhle bleskové představě začínám mít trochu obavu - o tuhle zemi. Protože pokud má zpravodajství tuhle formu, pokud mediím velí lidé, kterým nejde o ideální předání pravdivých informací, ale o udržení stanice, peníze, posty, politické boje a podobné hodnoty západního světa, tak ti malí lidičkové, kteří na ně spoléhají, neuvidí co je skutečný svět. Nebudou schopni vymanit se ze svých problémů a světa svého gauče a zaměstnání. Protože skutečné, reálné a trvalé hodoty světa jsou někde jinde, než ve válkách, haváriích, potopách, politicích, kteří se jako jepice stejně jednoho dne ublahobytní ke konci, v nových autech ani ve zločincích, které stějně potká jen minimum lidí - alespoň tak mi to přijde.
Tihle malí lidičkové (i kdyby si uvědomili o co jde) pak totiž těžko seberou sílu a odvahu udělat něco správného - angažovat se v ekologii, ochraně zvířat, rozvoji dobrých institucí, reformě školství, zlepšit si svůj rodiný život - protože budou zašlápnutí tou horou děsivých informací, které jim říkají "nemysli, nejednej, je to pro tebe moc složité, radši si kup bezpečnější, větší a dražší auto".
Když se k tomu ještě přidá globalizační tendence komerčních zájmů (ač nám Amerika dala mnoho a některé její vynálezy jsou nesporně užitečné; ať už to jsou různě lékařské majstrštyky, technologie,...), přece jen důsledky šíření amerického stylu života, od hamburgerů přes spěch po trend oblékání a vzhledu, jsou neoddiskutovatelné v jakékoli zemi (pro orientaci přidám Francii, kterou sem viděla zblízka i jejích ne-reprezentativních stránkách) ), mám pocit, že takoví lidé brzy zapomenou i na tradice, rodinu, krásné umění a klid mysli.
Důkazem mi je smutný fakt, že většině lidí v mém okolí je absolutně jedno (nebo se bojí to říct), že se v našem městě úplně bezdůvdoně vykácely všechny stoleté památné lípy a duby.
Když je televize a reklama tak mocným nástrojem, příjde mi poněkud hloupé, že lidem nezáleží v jakých rukou pracuje.
Bohužel moje utopické vlastenecké povzdechnutí nemění nic na tom, že změnit cokoli celonárodně je prakticky nemožné a neuskutečnitelné. Jen je mi smutno, že vysílání jako Naši furianti prošlo telelvizí bez většího zájmu, ač hovoří o současných pravdách a jedné stránce skutečné české povahy. A vsadím se, že stejným způsobem prošuměla i spousta jiných dobrých programů pod nánosu prodejného balastu.
Ach Čechy krásné, Čechy mé!, bylo řečeno... Doufám, že brzo to začne platit opět, a tentokrát pro více lidí....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama