Edvard Munch II

20. dubna 2007 v 17:38 | Tomáš V.Odvaha |  Peintres / Malíři
část druhá

Ale dostavily se finanční potíže, Munch nebyl schopen platit nájem, častokrát musel hladovět, jednou ho nalezli přátelé, jak již třetí den bloudí ulicemi Berlína, protože byl soudně vykázán z bytu. Munch byl již sice v podvědomí uměleckého světa velmi známou postavou, ale jedna vydaná monografie jej nemohla dlouhodobě udržet při životě. Mecenáš moderného umění hrabě Kessler byl šokován, když Munchovi při práci na jeho portrétu mu věřitelka zabavila malířských stojan, ale Munch zvládal svou nynější žalostnou situaci s velkou hrdostí a vyrovnaností, protože ani hlad a nouze nemůže srazit do bláta člověka s vědomím přesahující transcedentno, což Munch jako představitel vrcholného malířství konce XIX. století nepochybně byl.
V únoru 1896 se Munch rozhodl k odchodu na umělci příznivější půdu na dlažbě města Paříže, kde byl již velmi očekáván. Julius Meier-Graefe z redakce uměleckého časopisu Pan a galerie Art Nouveau Muncha seznámil se sbírkami japonského umění a v červnu mu pomohl uspořádat výstavu obrazů a grafik.
Impulsem pro další směřování Munchovi dala zakázka na ilustraci Baudelairových Květů zla, která se sice pro úmrtí ředitele Společnosti sta bibliofilů pana Piata neuskutečnila, ale svedla jej dohromady s dramatikem Augustem Strindbergem, dřívějším známým z Berlína, u kterého propukla psychická porucha, jejíž příznaky popisuje v dopise své tetě tetě: "Strindberg odejel domů do švédska… myslím, že se bude muset léčit z duševní choroby - měl celou řadu divných myšlenek - dělal zlato, objevil, že země je plochá a hvězdy jsou díry do nebeské klenby. Měl stihomam a jednu dobu byl přesvědčen o tom, že se ho pokusím otrávit plynem.", což paradoxně Muncha inspirovala k novému rozměru své tvorby, ve které byla pravděpodobně vytvořena litografie Urna a slavný Smuteční pochod z roku 1897.
V Paříží se nejvíce soustředil na grafiku, protože věřil, že mu pomůže se dostat z neuspokojivé finanční situace a jednak byla tou dobou ve velké módě. Byly hojně vydávány litografie Henriho Toulouse-Lautreca i Nabistů a grafika byla oblíbená i v symbolistických časopisech. Nový prostředek pro své vyjádřeni Munch našel v kolorovaném dřevořezu, pro které pravděpodobně našel vzor v Gauguinových dřevořezbách pro spisek Noa-Noa.
Cílem bylo vydání velkého grafického alba, které pro vliv Baudelaira přesahovalo rámec cyklu Láska a proto jej pojmenoval Zrcadlo. Na podzim roku 1897 vystavil výběr 22 grafických listů v síni Diaroma v Kristianii, ale pro neúspěch u norského publika se svého původního záměru vzdal a začal náměty přepracovávat pro nový cysklus obrazů, které vystavil v roce 1902 na 5. výstavě německé Secese pod názvem Vlys života s rozdělením na témata Procitání lásky, Rozkvět a míjení lásky, Životní úzkost a Smrt.
V prvních dvou cyklech Munch evokuje své vyjádření pocitů pomocí tance: Tanec na břehu, Tanec života. Do oddílu Životní úzkost vsunul mezi obrazy Úzkost a Večer na ulici Karla Johanna a mezi Výkřik dva nové obrazy: Podzim známý též jako Červené psí víno a Poslední hodinu opět známou pod jmény Ukřižování či Golgota. Ve čtvrté části se objevily nové obrazy Život a smrt neboli Metabolismus a Květina bolesti.
Cyklus se dočkal ještě výstav v Lipsku (1903) a v Praze (1905), ale poté byl Munch nucen pod tlakem materiální nouze po jednotlivých obrazech rozprodávat tak, že se již nikdy nesešly pohromadě.
Období mezi léty 1899 a 1909 bylo nejtíživější v celém Munchově životě. Tvorba, která jakoby stála na okraji tehdejšího uměleckého vření byla výsledkem nejtužšího boje - zápasu sám se sebou. Po létech hladovění a fyzického vyčerpání Munch dlouhodobě onemocněl, upadal do tíživé letargie, která byla střídána chvílemi uměleckého tvůrčího zápalu.
V roce 1901 byla zavražděna Dagny Przybyszewska, Munchova bývalá láska a největší životní přítelkyně, která jej zejména v berlínském období velmi ovlivňovala. V roce 1902 v hádce s Tullou Larsenovou přišel po výstřelu o článek prstu na levé ruce, čímž se Munch zcela uzavřel sám do sebe, trpěl neurózou pronásledování a spiknutí, zcela se rozešel se svými přáteli v Kristiánii.
Odešel do Německa, kde měl již v té době řadu sběratelů a obdivovatelů a živil se hlavně malováním portrétů kulturních osobností a mecenášů. Velmi záhy se i skončil nový milostný vztah s americkou houslistkou Evou Mudocciovou. Při litografii jejího portrétu nebyl schopen zachytit její výraz, buď ji zpodobnil jako ďábla či jako anděla. Když se mu konečně podařilo zachytit její pravou podobu v litografii Koncert, měly zase její housle podobu lebky. Svědectví o tomto období Munch zanechal ve svém autoportrétu z roku 1906 namalovaném ve Výmaru v prázdné restauraci hotelu Ruský dvůr, kde před Munchem stojí jeho největší nepřítel - otevřená láhev a "démon alkohol".
Pro opotřebovanost ženského aktu a pod vlivem Friedricha Nietzcheho se v roce 1907 usadil v Warnemünde na pobřeží Baltského moře a začal pracovat na obraze Koupající se muži, který maloval přímo na nudistické pláži. Akt měl ale i podtext manifestu, ale paradoxně vyvolal i otázky po Munchově homosexualitě. Ale bojoval i na druhé frontě - se svými démony - což nejlépe charakterizuje obraz Maratova smrt. Krvavý konec milostné známosti s Tullou Larsenovou Munchova láska k ženskému pohlaví se obratem změnila v desktruktivní nenávist.
Koncem roku 1908 byl Munch nucen vyhledat kliniku profesora Jacobsona v Kodani, kde se jej během několika měsíců za pomoci psychoanalystických rozhovorů a abstinencí podařilo dostat z těžkých depresí a znovu nalézt vlastní osobnost. Sám si o tomto období napsal tuto poznámku: "Vliv alkoholu vyvolal v mysli nebo duši rozštěpení jdoucí do nejzazších mezí - až dva stavy jako dva divocí ptáci spoutaní dohromady táhly v opačných směrech a hrozily roztrhnout řetěz. Tím divokým rozštěpením těchto dvou mentálních stavů vzniklo mohutné vnitřní napětí - obrovský vnitřní boj - strašný zápas ve schránce duše. Pro umělce nebo filozofa spočívá hodnota této situace v tom, že věci jsou viděny jakoby dvěma osobami - ve dvou mentálních stavech - ze dvou stran… Myšlenky se pohybovaly na periférii duše a snažily se uniknout mimo působnost odstředivé síly do tmy, šílenství - … Představuji si ty dva mentální stavy jako touhu po míru a klidu - a jinou touhu po tom, co někoho žene do pohybu a akce. - Normálně pracují společně, v životním díle, jako negativní a pozitivní síly v cylindru lokomotivy. Nenormálně, jako rozštěpené a oddělené stavy působí na stroj destruktivně."
Okultimus, magie a otázky života i smrti byly koncem XIX. velmi populární, ale přec jen nebyly nikdy brány "smrtelně" vážně, s jedinou výjimkou - Edvarda Muncha. Pro něho nebyly láska, život a smrt jen náměty. Jeho obrazy jimy dýchají a proto nemohly být již v zájmu vlastní sebezáchovy nikdy pochopeny širokým publikem.
Ale během pobyti na kodaňské klinice se nezlepšil jen jeho duševní stav i vztah k jeho dílu. Jens Thiis prosadil jako ředitel Norské národní galerie nákup Munchových obrazů a vedl i kampaň pro náročný umělecký projekt výzdoby nové auly Kristiánské univerzity. Vypsané soutěže v roce 1910 se Munch zúčastnil dvěma návrhy. První Liská hora komise mlčky přešla, ale alternativní Dějiny doporučila k dalšímu přepracování. Teprve v roce 1914 se Munch dočkal konečné zakázky a v roce 1916 proběhla definitivní instalace, ale konečné dílo skládající se ze třech částí: Vycházející Slunce, Dějiny a Badatelé bylo kompromisem s požadavky komise.
Munch se od roku 1916 trvale usadil v Ekely, kde tráví již celý zbytek svého života a kde 23. ledna 1944 umírá na následky nachlazení po výbuchu německého muničního skladu, který vybil okna.
Nacisty byly jeho obrazy v roce 1937 vyřazeny z německých muzeí jako "zvrhlé umění". Celkem Edvard Munch ve svém odkazu zanechal 1 008 maleb, 15 391 grafických listů, 4 443 kreseb a akvarelů a 6 soch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama