Henrik Ibsen - část první

16. listopadu 2006 v 17:36 |  Čtenářský deník
Společenská situace Norska 19. století - Norské národní obrození ve zkratce

Na konci 18. století neexistuje samostatný norský stát, vláda, legislativa, ekonomika i vzdělání bylo ukotveno v Dánsku, na kterém byla norská situace závislá. Unie s Dánskem měla své klady i zápory. Např. významný pozitivní dopad měl dánský liberalistický přístup k ideálům francouzské revoluce, který umožnil Norsku zachovat a zakotvit svobodu tisku i slova, jež je nutná pro jakoukoli komunikaci a společenskou změnu. Dánská monarchie jako politické zřízení nebyla považována ze strany Norů za zlo a nebyla předmětem kritiky.
Po delší dobu (i když nijak výrazně, nebyl to v žádném případě hlavní podnět pro blížící se revoluci) se v Norsku kritizoval (z velké části ze strany venkovanů, kteří dopláceli nejvíce) hlavní zápor unie s Dánskem - povýšenost a bohatství dánských úředníků, kteří měli v rukou veškerou moc v norské provincii - nevraživost k dánskému pokrytectví a vlastnostem byla zakořeněna již v hluboké historii.
Dalším výrazný zápor, který byl dlouho opomíjen dánskými vzdělanci i norskými vlastenci, byla absence samostatné norské univerzity a norské banky. Tento problém se počátkem 19. století v průběhu severské války (boje Dánska s Ruskem a dalšími stranami) stal alarmujícím. Nastalá krize, odříznutí od Dánska a dovážených potravin, verbování Norů do boje a další aspekty války způsobili zhroucení norské ekonomiky, pokles hodnoty peněz, hladomory a nespokojenost.
Spolu s pomalu se probouzejícím národním vědomím vzdělané vrstvy a patriotismem sedlákům, který byl od počátku století probouzen dánskými vzdělanci a univerzitními agitátory, tato situace vyústila ve výraznou společenskou změnu - Norsko se zavázalo do unie s monarchistickým Švédskem a začala se probouzet revoluce za získáním samostatnosti. Ustavení stortingu (=parlamentu) vedlo roku 1813 k národní a ústavní revoluci. Norsko si během devatenáctého století vydobylo zpočátku částečnou, poté úplnou samostatnost - byla založena banka, univerzita, legislativa…Král spolu se stortingem se zasazoval o zlepšení vzdělání venkova,jehož úroveň byla extrémně nízká. Hlavy státu a vedoucí osobnosti se hádali o tom, co je Norsko, co je vlastenectví, jak má být ustaven společenský systém. Sedláci od 20. let bojovali o částečnou moc a rovnoprávnost s úředníky, země vřela. Do konce 19. století neexistoval ani pevný Norský jazyk - všude se se samozřejmostí používala dánština, i národní agitátorské listy a literatura se dlouho psala v dánštině. Norské dialekty se zachovaly pouze mezi sedláky, kteří byli do 20. let 19. století odříznuti od idejí národního obrození a politické moci.
Bylo to právě toto "odříznutí" sedláků a nevědomost lidu, které se staly závažným problémem celého 19. století a z části také 20. stol. Ve stabilitě a identitě Norska. První myšlenky patriotismu a národního uvědomění se vytvořili mezi dánsky mluvící vzdělanou vrchní vrstvou společnosti, již to je obdivuhodné, protože na první pohled by se dalo soudit, že to budou právě zatížení a nevzdělaní sedláci, kteří začnou revoltu. Nikoliv. Hlavní myšlenky národní hrdosti a samostatnosti byly postaveny na norské přírodě (symbol fjordu, hor a vodopádů), společné historii (která byla tak zanesena vlivem ostatních skandinávských a okolních států, že se o ni historikové od 30. let 19. století ještě dlouho hádali) a tvrdém životě norského sedláka. Ovšem byl to právě tento sedlák, o kterém "smetánka" neměla nižádné představy a zkušenosti, který byl nevzdělaný a o národním obrození neměl ani potuchy, který byl zpátečnický a volal po monarchii Dánska. Zpočátku velmi "uměle" vykonstruovaná idea národa měla ještě hodně dlouho co dělat, aby se zakořenila a ustálila mezi lidem, kterému se jen pomalu dostávalo vzdělání a ekonomické stability (neboť následky války byly katastrofální). Byl to právě sedlák, symbol hrdosti, který byl dlouho utlačován.
Jedno se ale norskému obrození musí nechat - odehrálo se bez jakýchkoliv bojů, vše se řešilo cestou "demokracie" (hlasování ve stortingu, který byl ovšem dlouho složen jen z úředníků), novin, literatury a vzdělání.
Jak je vidět na chování bohatých hamižných úředníků a obchodníků vůči zbytku národa, může být jasné,jak vypadala společnost 19. století v Norsku - podobně jako v Nerudových Malostranských povídkách, existovali pokrytečtí měšťáci, šosáci, žena neměla práva, společnost byla zkostnatělá.
-velmi zestručněno, zjednodušeno a zkráceno
-pramen Dějiny Norska z edice Dějiny států
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama