Henrik Ibsen - část druhá

16. listopadu 2006 v 17:37 |  Čtenářský deník
životopis autora a rozbor díla Nora
***

Henrik Ibsen 20.3.1828 - 23.5.1906
Do této komplikované situace a pokrytecké společnosti se roku 1828 narodil ve Skienu Henrik Ibsen, dnes uznávaný jako průkopník moderního dramatu, tehdy ovšem pouze dítě bohatého obchodníka, které mělo čekat opovržení tehdejší společností a život plní překážek. A opravdu, Ibsenův otec záhy po synově narození zbankrotoval a ztratil veškerý majetek. V podmínkách rodiny zkrachovalého povrchního měšťáka získal Ibsen jistě nezkreslenou představu o poměrech a společnosti, na kterou si záhy utvořil svůj kritický názor. Věčné handrkování o peníze, podlézavými úsměvy získané přízně, přetvařovaní a měšťácká snaha o dojem spořádané rodiny měly na budoucího spisovatele jistý vliv. Henrik velmi brzy opustil domov a s rodinou už se od té chvíle stýkal jen zřídka. Do svých 23 let se živil jako lékárnický učeň a pomocník v Grimstadu, a jeho spisovatelský a buřičský duch se projevil záhy jako první pokus o drama - Catilina (1848) s ohlasem revoluce.
Ovšem významnější (ale ne typická) jsou jeho další dramata, nesoucí se v duchu národního romantismu, jako např. Svatojánská noc (1853), Mohyly (1850), Paní Inger na Østrotě (1855) nebo Olaf Liljekrans (1857) a Bojovníci na Helgelandu (1857). Tyto hry napsal poté, co složil maturitu na rychlopřípravce a začal působit jako novinář. Byly realizovány v novém Norském divadlu v Bergenu, kde Ibsen působil šest let jako dramaturg - na pozvání národního buditele Ole Bully.
V divadelní dráze Ibsen pokračoval i nadále - od roku 1862 působil jako ředitel nového Kristianiského divadla, kde také napsal první norskou měšťanskou komedii Komedie lásky. V 60.letech píše stále ještě v duchu doby a společenské nálady - např. veršovaná ideová dramata, z nichž tehdy nejhranější Peer Grynt čerpá látku ze současnosti ve formě realistického dramatu.
V roce 1864 nastává zlom v Ibsenově životě a tvorbě. Do této chvíle se angažoval ve veřejném životě společnosti, psal podle její nálady, ovšem tohoto roku je natolik znechucen poměry v Norsku, že odjíždí do ciziny, kde žije téměř 30 let. Cestuje po Evropě, Čechách, Rakousku, Německu, Itálii… Ustálí se napřed v Itálii, kde mu, jak sám píše v osobní korespondenci, prospívá počasí i společenská volnost. Nejdéle pak zůstává v Německu, kde nachází oblibu v německé kultuře i mentalitě. Stává se velmi plodným autorem - jeho práce přináší ovoce každé dva roky a díky jeho stálým kontaktům se skandinávskými přáteli se jeho hry realizují i doma. V této době píše hry jako Císař a Galilejský (1864), čtyřsvazkové historické drama, nebo Spolek mladých (1869), kritickou hru ze současnosti, která je důležitá svou dokonalou formou moderního společenského dramatu, která se později stala vzorem dramatiků po celé Evropě.
V této době vzniká také roku 1877 hra Opory společnosti, kde Ibsen dále formuje a zdokonaluje strukturované společenské drama ze Spolku mladých, jenž posléze uplatňuje v již komornějších hrách jako Domeček pro panenky (1879), Strašidla (1881) nebo Nepřítel lidu (1882). Všechny tyto hry jsou novátorské díky přesně vyvážené formě, postupnému odhalování souvislostí konfliktu postav s minulostí, a také uvedením aktuálních problémů morálky společnosti na scénu. Tyto problémy byly nejednou velmi šokující pro diváky z vesměs konzervativní společnosti - např. odchod matky od rodiny v zájmu osobní realizace, chorobné zatížení potomků vážených občanů, vyznávajících dvojí sexuální morálku atd.
Pozdější Ibsenovy hry jsou také obohaceny o symbolické scénické prvky a motivy přírodní mystiky (např. 1884 Divoká kachna).
Pozdní hry již také nejsou tak útočné, ale obsahují reflexi vlastního života a zamyšlení nad smyslem a hodnotami lidské existence, které probíhá pomocí symbolů a metafor (např. problém rozpadu vztahu symbolizován jako zničené životní sochařské dílo). Kladen je též velmi silný důraz na psychologii a vývoj postav, děj je nepodstatný a zanedbatelný. Mezi tyto pozdní hry patří Stavitel Solness 1896, Eyolefek 1894, Johny Gabriel Borkman 1896, Hedda Gabler 1890 a Když z mrtvých procítáme 1890.
Ibsen byl nejen výborný dramatik, ale i výborný básník, o čemž svědčí jak jeho veršovaná dramata, tak jeho sbírka Básně (1871) a další díla ve verších s epickými a polemicky-politickými náměty (Terje Vigen 1861, Bratr v nouzi 1864, Balonový dopis 1875).
Ibsenovo dílo sehrálo velmi významnou roli na evropské dramatické scéně. Jak bylo již zmíněno, z jeho forem a novátorských idejí vycházelo a vychází mnoho evropských dramatiků. Jeho vliv se silně projevil i v českém divadlu - Ibsen byl uveden i v Národním divadle a slavil velký úspěch. Dodnes o Ibsenovi vychází každoroční studie, je nově knižně vydáván a stále se úspěšně inscenuje.
Strukturované společenské drama Domeček pro panenky (nebo Nora) 1879
Hra vychází roku 1879 a zpracovává šokující téma nesvobody ženy - ve Skandinávii byla odmítnuta publikem po svém uvedení. Ovšem jak sám Ibsen píše, nebyl tím překvapen…
děj a hlavní postavy, jejich charakteristiky v souvislosti s dějem
Děj se odehrává během tří dnů v době Vánočních svátků v bytě rodiny Helmerových. Torvald Helmer a jeho žena Nora a jejich tři malé děti žijí v průměrných měšťáckých poměrech - mají se dobře, nemají většinou žádnou velkou nouzi, ale nejsou ani bohatí - do své nynější klidné situace se vypracovali škudlením a šetřením.
Hned na začátku hry se dovídáme, že Torvald dostal nové místo ředitele banky. V prvním dějství tedy vládne mezi ním a Norou na první pohled radost a zdánlivá láska - oba se radují, že už nebudou muset škudlit, že nejsou závislí atp. Oba manželé jsou na sebe jako z cukru, v oslovování požívají zásadně zdrobněliny a chovají se téměř dětsky k sobě navzájem. Od počátku je jasné, že k sobě nemají příliš hluboký vztah. Nora se nám zpočátku jeví jako naivní, bezstarostná, lehkovážná a marnotratná, veselá a téměř dětská. Torvald ji oslovuje "skřivánku, veverčičko, holoubku" atp. a chová se k ní velmi majetnicky a neustále ji poučuje, nikoliv však vážně a jako rovný s rovným. I otázkách jako rodinné finance, děti atd. s ní hovoří jako s nemohoucím dítětem, které se v podobných věcech nevyzná, ale musí o nich vědět, aby nedělalo problémy. On sám se jeví jako samolibý, egoistický, povrchní a přehnaně moralistický. Je také žárlivý a z různých narážek poznáváme, že Noru miluje jen kvůli vzhledu, tudíž jen dočasně…
Rodinu také denně navštěvuje přítel dr.Rank, který je velmi do Nory zamilován, je to vyrovnaný a na smrt nemocný muž, kteří tvoří zrcadlo oběma manželům hloubkou svého citu k Noře a svou těžkou nemocí (ale o jeho stavu se dovídáme až během doby)…
Radikální změna v rodině nastane ve chvíli, kdy Noru neočekávaně navštíví přítelkyně z dětství Kristina, která mezitím prošla těžkými životními zkouškami, tvrdě pracovala atd. V rozhovoru se o tom zmíní a naráží na to že Nora je naivní a nezkušená. Nora se chce bránit a proto se Kristině svěří s velkým tajemstvím, částečně proto, aby ukázala, že je také schopná jako muž. Před manželem zatajuje, že si pře lety půjčila padesát tisíc, aby mu mohla zaplatit ozdravný pobyt v Itálii, který mu zachránil život. Už několik let tajně šetří a splácí dluh, o kterém muž nesmí dovědět, protože by si připadal ponížen ženou, příliš zavázán a zadlužení je pro něj z principu mravní zločin, který shazuje rodinu na veřejnosti. Torvald si zakládá na svém společenském a pracovním postavení, a proto mu Nora už dlouho zamlčuje pravdu, a tvrdí, že peníze zdědila po otci, který v době Torvaldovi nemoci zemřel. Kristina je od této chvíle jediná, kdo zná částečnou pravdu. A jelikož Kristina hledá práci, slíbí jí Nora, že se za ní u manžela přimluví, aby mohla pracovat v bance, což také udělá.
Úplná pravda o Nořině dluhu se dostane na povrch po té, co téhož dne Torvalda navštíví jeho podlézavý, morálně zkažený podřízený Krogstad, aby ho podplatil jako svého budoucího vedoucího, což se mu samozřejmě nepovede - namísto toho ho Torvald chce vyhodit a dát místo Kristině. Dovídáme se, že Krogstad je tentýž muž, od kterého si Nora půjčila ony peníze. Je to tentýž muž, kterému se podepsala na dlužní úpis falešným jménem - jménem svého mrtvého otce. Korgstad to zjistí a nyní jí vyhrožuje, že vše poví Torvaldovi, protože chce dosáhnout skrz ní zachování svého místa v bance. Nora se dostává do úzkých, Krogstad píše kompromitující dopis a hodí jej do schránky.
Nora má nyní den, než se manžel doví pravdu. Nechce, aby se Torvald na veřejnosti znemožnil při zachraňování jejího jména. Snaží se zachránit situaci tím, že požádá Kristinu, o které se dozvídáme, že je bývalou milenkou vyděrače Krogstada, aby ho obměkčila.
Ale mezitím uplyne značná doba a Nora přemýšlí o útěku a sebevraždě, aby na ni Torvald nemusel brát při napravování situace ohled. Před manželem dále hraje roli veselé panenky, ale nenápadně se z něj snaží dostat alespoň náznak toho, jak by se zachoval, kdyby… Tehdy se také dovídá, že Torvald nesnáší lháře a podvodníky, a že hlavně lhaní matky v rodině se podle něj přenáší na děti. To učiní zlom v Nořině smýšlení - začíná být podezřívavá a stále více se upíná k sebevraždě.
Kristině se povede mezitím Krogstada přesvědčit slibem sňatku, aby vzal zpět všechny výhružky a závazky, ale to už Torvald otevře onen katastrofální dopis. Na povrch vyplave pravda a skutečná povaha obou manželů.
Nora dosud věřila, že její muž je natolik morálně zásadový a natolik ji miluje, že vezme vinu na sebe, dluh zaplatí a obětuje pro ni vše, i své místo. Až dosud jí ostatně tvrdil, že by pro ni udělal cokoliv.
Ale ve chvíli, kdy Torvald zjistí pravdu, z holubičky se rázem stane proklínaná lhářka a podvodnice. Chystá se Noru zamknout doma a věc ututlat, zavrhuje veškerý vztah k ní, běduje nad svou pověstí, slabošsky plánuje obcházet známé a podlézat u nich atp.
Nora nemůže věřit vlastním očím a uším. Ovšem v tutéž chvíli přijde dopis, ve kterém Krogstad ruší závazek. Torvald ve své řeči úplně obrátí. Vše je v pořádku, na věc se musí zapomenout, Nora bude jeho bezbranné ptáče, které bude ochraňovat, je přece muž, "Norinka" už se nebude smět zajímat o mužské záležitosti, když to neumí, ale on jí to odpouští atd. Nora zděšeně pozoruje, jak Torvald plánuje mít zní ještě bezmocnější loutku, a jak myslí pouze na sebe a svou pověst.
Tehdy se ukazuje nová Nořina stránka. Oznámí Torvaldovi, že takhle už dál nemůže pokračovat. Opouští muže i děti, aby mohla najít sama sebe, zjistit skutečnost o životě a aby konečně prohlédla skrz závojíček malé panenky na hraní, který jí až dosud zakrýval pohled na život.
symboly a sociální narážky
Domeček pro panenky patří mezi Ibsenova dramata symbolická a realistická. Proto je zde hodně metafor a symbolických vyjádření.
Ve hře je řeč o "makarónkách (malé sladkosti)", které Torvald Noře zakazuje jíst, aby se jí nezkazily zuby - jedná se o úplnou malichernost, ale jak se zdá, pro oba je dost podstatná. Točí se kolem ní prakticky celé první dějství - idea toho, že muž zakazuje ženě něco, co má ráda a omezuje ji tak.
V jedné scéně se jedná o kostýmy a převleky, ve kterých má Nora tančit při maškarním bále. Paradoxní je, že ve chvíli kdy si Nora oblékne kostým, a měla by se tudíž maskovat, projeví se její skutečná povaha - vášnivě se roztančí a nechce se nechat mužem usměrnit. Torvaldovi se to samozřejmě příčí jako příliš vyzývavé a nekorektní.
Mít chůvu byl dobový trend - všechny bohatší rodiny musely mít chůvu a Nořiny děti nejsou výjimkou - Nora má své děti jen na "hraní", "dárečky" a "procházení se", na konci hry si uvědomuje, že nikdy nebyla a možná ani nebude schopna děti vychovat nebo se o ně těžce starat. Neví nic o životě a nemá co dětem dát…
Krogstad symbolizuje korupcí, těžkými zkouškami a vězením zdrceného a zkaženého člověka bez soucitu, který se napraví díky lásce podobné osoby. Je to vlastně člověk, který udělal podobnou věc jako Nora (ale bez pohnutek, pro zisk), ale je zavrhován společností a lidmi jako Torvald, ačkoliv mu nebyla dána příležitost k nápravě.
ukázky
Snad lépe ukáží souvislosti následující ukázky:
1/
KROGSTAD: Paní HElmerová, vy si zřejmě ještě pořád dost jasně neuvědomujete, čím jste se vlastně provinila. Ale můžu vám říct, že to, co jsem kdysi spáchal já, nebylo o nic větší nebo horší, a přece mě to stálo veškeré mé společenské postavení.
NORA: Vy? To mi chcete namluvit, že vy jste podnikl něco odvážného, protože jste chtěl zachránit život své ženě?
KROGSTAD: Zákon se neptá na pohnutky.
NORA: Tak to musí být strašně špatný zákon.
KROGSTAD: Špatný nebo ne - když předložím tuhle listinu u soudu, budete právě podle tohoto zákona odsouzena.
NORA: To bych tedy rozhodně neřekla. Že by žena neměla mít právo ušetřit vlastního, na smrt nemocného otce takových obav a starostí? A manželka neměla mít právo zachránit život vlastnímu manželovi? Já se tedy v zákonech zase tak moc nevyznám, ale určitě vím, že něco takového se smí a že to v nich někde musí být napsané. A by to nevíte, vy, když jste advokát? To ale musíte být moc špatný právník, pane Krogstade.
2/
NORA: Torvalde.
HELMER: Ano.
NORA: CO kdyby tě tvoje veveřička hezoučce o něco poprosila - ?
HELMER: Tak co?
NORA: Udělal bys to?
HELMER: Nejdřív bych samozřejmě musel vědět co.
NORA: Veveřička by pěkně poskakovala a panáčkovala, kdybys na ni byl hodný a poslechl ji.
HELMER: Tak ven s tím.
NORA: Skřivánek by cvrlikal ve všech pokojích, tiše i hlasitě -
HELMER: No co, to dělá skřivánek tak jako tak.
NORA: Dělala bych rusalku a zatančila bych ti při měsíčku-
HELMER: Noro - nemyslíš snad to, co už jsi říkala včera?
NORA (blíž): Ano, myslím, Torvalde, moc a moc tě o to prosím.
HELMER: A to si opravdu troufáš tuhle záležitost znovu vyhrabat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama