Erich Maria Ramarque

16. listopadu 2006 v 17:27 |  Čtenářský deník
životopis autora
***

Erich Maria Remarque (Osnabrück 22. 6. 1898 - Locarno 25. 9. 1970)
Německý spisovatel a dramatik, vlastním jménem Erich Paul Remark se narodil v Osnabrűc-ku, v rodině knihvazače (jeho otec, Petr Franz Remark, přišel do Německa se svou rodinou, která emigrovala z revoluční Francie). Přestože byl Erich jeho jediný syn, nikdy k sobě neměli blízko, naproti tomu matku Erich, jak sám napsal, "zbožňoval". Během 10 let se rodina 11 krát stěhovala, Erich střídal školy několikrát do roka, a proto neměl žádné přátele. Nakonec se vrátily do rodného Osnabrücku, kde si Erich začal vydělávat vyučováním hry na klavír. Část peněz utratil za šaty. Ale většinu dal za motýli, jejichž sbírání se vášnivě věnoval. Kromě toho se už tehdy věnoval psaní, ve škole ho proto nazývali "Šmouha". V roce 1913 nastoupil do katolické semináře (lehrer seminar), studium však musel přerušit. Jako osmnáctiletý student třetího ročníku společně se svými kamarády dobrovolně narukoval do první světové války. Absolvoval výcvik ve Westerbergu, poté byl přidělen k 1. záložnímu praporu. Záhy však byl nucen vrátit se domů k vážně nemocné matce. V roce 1917 nastoupil k zákopové jednotce do přední linie, zde také byl, když jeho matka (záři 1917) zemřela. Jeho ideály se setkaly s realitou, téměř všechny zážitky, které popisuje ve svých knihách, pocházejí z této doby. Mezi lety 1917 - 1918 byl několikrát raněn. Nakonec zemřel jeho kamarád, kterého se marně snažil zachránit. Krátce poté byl vážně raněn a odvezen do nemocnice sv. Vincenta. Na frontu se už nevrátil, nastoupil na další výcvik, během kterého válka skončila. Nejen díky tomu je celé jeho dílo poznamenáno odporem k válce a antimilitarismem. Přestože se narodil v 'kolébce fašismu', popisuje ho jako "rakovinu tohoto století". Vrátil se domů k rodině a ke svým dvěma sestrám, Elfriedě a Erně, které kvůli válce musel opustit. Také se vrátil do semináře a dostudoval. Stal se učitelem a pokojným občanem, vždy elegantně ustrojeným a perfektně vystupujícím, mladým mužem. Politika poválečného Německa jej nezajímala, držel se svých antimilitaristických názorů a nabíral novou životní energii. Po dvou letech se začal nudit a hledat nové zaměstnání. Nejdříve hrál v azylovém domě každou neděli na varhany, poté se stal obchodníkem s náhrobky. Dál střídal jedno zaměstnání za druhým, byl obchodním, příručím, úředníkem, literárním a dramatickým kritikem, reklamním agentem, automobilovým závodníkem a nakonec publicistou, novinářem a spisovatelem. Počátkem dvacátých let převzal příjmení a jméno svého dědečka a začal opravdu psát. Vydal také svůj první román, ale ten nebyl nijak úspěšný.
V roce 1925 se oženil s Jeanne Zambonovou (Jutta Zambona). Společně se přestěhovali se do Berlína, kde on působil jako redaktor v časopise Sport im bild a ona působila jako herečka. Žili poklidně, Erich psal, ale spíše jen pro sebe, aby se zbavil černých myšlenek a tíživých vzpomínek na válku. Když však v roce 1928 tyto zápisky začali vycházet v časopise Vossiche zeitung, vzbudily nečekaný zájem. V lednu následujícího roku byly vydány v knize Na západní frontě klid a Remarque se stal slavným doslova přes noc. Za rok byl román přeložen do dvaceti devíti světových jazyků a jen v Německu se prodalo přes milion výtisků.
Kniha vzbudila mnoho různých reakcí. Některé tvrdily, že psal tak aby šokoval a tím udělal ten "brak" prodejným, jiní, že Remarque je starý Francouzský žid, který v životě nebyl na frontě, nacisté knihu označili jako útok na velikou německou rasu a někteří dokonce Remarqua považovali za znuděného mladíka, milionáře, který si vystřelil z celého světa. Tyto fámy jej však činili spíše známějším. V roce 1931 navázal na tento úspěch románem Cesta zpátky. Volné pokračování Západní fronty popisuje konec války, návrat do civilu několika frontových kamarádů. Oba romány byly záhy filmově zpracovány režisérem Lewisem Milestonem. Po nástupu nacismu v r. 1933 byly jeho knihy a ony filmy v Německu vyhlášeny za "zvrhlé umění" a veřejně páleny. Krátce nato, možná jako reakci nebo opatření proti nacistům, zakoupil vilu ve Švýcarském městečku Porto Ronco u jezera Maggiore, kam odvezl všechny své cennosti.
Pár měsíců poté byl nucen emigrovat a přestěhoval se tedy do Švýcarska. Hranice ještě přešel společně s manželkou, ta jej ve Švýcarsku opustila. Od té doby žili každý sám až do roku 1951, kdy byly oficiálně rozvedeni. I v emigraci udržoval styky s přáteli v Německu a sbíral informace pro další díla. Než byl zbaven německého občanství (1938) vydal další dva romány, Nepřítel a Tři kamarádi, které byly taktéž zfilmovány. Další rok strávil cestováním mezi Švýcarskem a Francií. Potom odcestoval do Ameriky, kde si najal dům v Hollywoodu a zůstal zde až do roku 1942. Setkával se s holywoodskými hvězdami, jako byla Greta Garbo, Marlene Dietrich, či Charlie Chaplin. Po roce 1942 začal opět cestovat, odjel do New Yorku, kde se setkal s Ernestem Hamingwayem. Poté se vrátil do Švýcarska, kde se rozvedl, aby se mohl opět oženit. Vzal si americkou herečku Paulettu Goddard, se kterou se seznámil při pobytu v Los Angeles. Za tu dobu napsal další tři romány, opět s válečnou tématikou, jen 1. světovou válku vystřídala 2. Nebyl ale jediný z rodiny, který bojoval proti nacismu. Jeho mladší sestra byla popravena za protifašistickou propagandu a podvratnou činnost.
Tato událost ho ovlivnila natolik, že se vrátil do poválečného Německa, aby nasbíral informace na další knihu. Chtěl také navštívit otce, ale ten zemřel dříve, než Remarque stačil dorazit do rodného města. Původně, když zjistil, že je otec mrtev, neměl již důvod pro návštěvu Osnabrücku a nechtěl se účastnit ani pohřbu. Nakonec ale přece jen přijel. Nenašel však staré město, které popisoval ve svých knihách, nýbrž válkou zničené místo, které se vzpamatovávalo z ještě nedávných náletů.
Z Německa odjížděl zklamaný a rozhodnut se sem už nikdy nevrátit, chtěl se opět přestěhovat do New Yorku. Krátce po příjezdu ho však zachvátila srdeční slabost, kterou následovalo několik infarktů. Jeho zdraví ho donutilo opustit Ameriku. Letní období trávil na okraji Říma, na zimu odjížděl do Švýcarska, kde v nemocnici v Locarnu 25.9.1970 zemřel.
Po něm tu však zůstaly knihy, knihy které psal po celý svůj život. Ať byl kdekoliv, nikdy nezapomněl na zážitky z fronty 1. světové války, ani na události, které přinesl nacismus a válka 2. U nás vyšlo celkem 14 titulů tohoto světového autora. Přes nesmírnou popularitu Remarquova díla, nelze pominout i jeho zřejmé nedostatky. Někdy až příliš vycházel vstříc vkusu průměrného čtenáře: využíval postupu triviální literatury, často opakoval motivy, uměle konstruoval dějové konflikty a nevyhnul se ani laciné sentimentalitě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama