Gustave Moreau (1826-1898) – klasik symbolismu

28. června 2006 v 10:59 | Vojtěch Čepelák
Symbolismus jako umělecký sloh ovlivňoval Evropu především v 2. polovině 19. století. Oproti jiným uměleckým proudům té doby se vyznačoval rysem charakterizujícím slohy starší - spojoval výtvarníky s literáty i hudebníky. Jejich společnou snahou bylo dosáhnout absolutního umění sepětím svých sil a velkou provázaností. Tito umělci čerpali navzájem inspiraci z děl svých kolegů z jiných oblastí umění, a to velmi intenzivně. Za vůdčí postavu je považován básník Stéphane Mallarmé (1842-1898) v jehož pařížském ateliéru se mnozí pravidelně setkávali...

Rémy de Gourmont (1858-1915) definuje symbolismus takto: "…malíři, kteří své čisté, naprosto objektivní dojmy, jež v jejich mysli vyvolalo vzezření věcí, rozkládají na části, aby je poté opětovně sestavili, volně, v souladu s potřebou nezobrazovat v dílech pomíjivé skutečnosti, nýbrž věci významově stálé a věčné, představy, jež mají být trvalé." Symbolistům jde o zachycení Ideje prostřednictvím poučenému divákovy známých symbolů. Za prvního mezi nimi lze označit právě Gustava Moreau.
Jeho otcem byl uznávaný architekt, který mu vštípil lásku k umění. Též mu daroval dům v Paříži, kde pak Moreau prožil většinu života. Gustave studoval na pařížské Akademii výtvarných umění, kopíroval mistry v Louvru, pracoval na státních zakázkách, vystavoval na Salónu a dva roky strávil studiem starých mistrů v Itálii. Uznání dosáhl v průběhu 60. let, jeho obrazy se dobře prodávaly a byly vysoko ceněny některými milovníky umění. Poslední léta života strávil přeměnou svého domu na muzeum, které ve své závěti odkázal francouzské vládě. Toto muzeum funguje dodnes.
Symbolisty velmi fascinovaly mýty, ze své podstaty plné symbolů. Je tomu tak již proto, že mýty - stejně jako symbolisté - vycházejí z nejhlubšího lidského podvědomí a ze snů. Toto bohatství námětů nejvíce využíval právě Moreau, jeho zájem se soustřeďoval převážně na řeckořímskou mytologii.
Umělcovo dílo se postupně vyvíjí především po stránce formální, naopak věrné zůstává svému obsahu i hlavním atributům. Z doby jeho "objevení" kritikou zmiňme dvě typická díla: Iásón a Médea a Orfeus (obé 1865). Z neostrého, až abstraktního pozadí s množstvím symbolů, které připomíná bezčasí mýtu a jeho odloučenost od reality, vystupují hlavní postavy - jednou Iásón a Médea a podruhé mladá thrácká dívka nesoucí utrženou Orfeovu hlavu. Jejich dokonalé propracování a celková stylizace i postoje odkazují na italské renesanční mistry.
Jiné slavné Moreauovy obrazy znázorňují další známé scény z řecké mytologie. Svádění Ledy (1865-1875) Diem v podobě labutě či okamžik zachycující pád syna Slunce Faethóna (1878) ze slunečního vozu. Zvláště druhý obraz je již malován jakoby chvatnými, širokými tahy štětce. Tato "nedokončenost" v divákovi vyvolává dojem děje a pohybu - Faethón obklopený zmítajícími se koňskými těly a svíjejícím se hadem se sám kroutí v očekávání smrti roztříštěním o zemský povrch.
Patrně nejslavnějšími obrazy jsou však četné variace na příběh Salomé z Nového zákona. Ta na naléhání své matky tančí před králem Herodem a za svůj tanec si posléze vyžádá hlavu Jana Křtitele. Jako u všech svých děl si Moreau nejdříve vše zkouší na množství náčrtků, skic a předběžných pláten. Výsledkem je několik definitivních obrazů znázorňujících - s různými obměnami - scénu tance. Prostor chrámu i postoj Salomé zůstávají zhruba stejné, mění se však technika a jednotlivé detaily. Ve Vidění (někdy překládáno jako Zjevení) se před Salomé vznáší uťatá Janova hlava, v Salomé s tetováním pokrývají její tělo tenkou černou linkou malované ornamenty, v Salome tančící před Herodesem (vše 1876) je oproti předchozím obrazům se spěšně malovaným pozadím prostředí vykresleno do posledního detailu. Vše se však utápí v hustém oparu kadidla a parfémů a světelných skvrnách přicházejících okny. První dva obrazy jsou též zajímavé pozadím, jemuž dodávají na realističnosti až tenké bílé linie, které z nepřehledných podkladových barev "vytahují" ornamentální motivy i obrysy sloupů a ostatní architektury.
Celé prostředí v divákovi navozuje dojem těžké dusivé smyslnosti, hříchu, zpupné nádhery a ukrutnosti. Centrem všeho je postava Salomé, která ztělesňuje jeden z hlavních obsedantních motivů symbolismu - ženu jako anděla i ďábla v jedné osobě. Obličej Salomé je obličejem neposkvrněné panny a jako symbol ctnosti drží v ruce dokonce bílou lilii. Prudkým kontrastem k tomu je však její téměř nahé tělo v erotické pozici ještě zdůrazněné množstvím nákladných šperků. Čarodějka, vražednice i svatá, tak vidí ženu symbolismus, opájející se těmito rozpory a celkově fascinovaný nejednoznačností, která z toho pramení.
Stejnou nejednoznačností jsou symbolisté přitahováni i v oblasti sexu; jejich zaujetí homosexualitou, pohlavní nejasností, perverzí a hermafroditismem nalézá své vyjádření v mýtu o Oidipovy. Ten zabije svého otce, aby se vzápětí oženil se svou matkou. Atributem, kterým je převrácená sexualita mýtu nejčastěji vyjadřována, je sfinga, respektive Oidipovo setkání s ní. Moreau se ho ujme roku 1888, kdy vznikne jeho Oidipus cestovatel (aneb Rovnost tváří v tvář smrti). Zrůdné tělo Sfingy je spojením dvou hlavních témat symbolismu - sexu a smrti. Hlava a poprsí jsou ženské, dokonalé smyslné, ale zbytek - lví tělo s mohutnými prackami, smrtícími drápy i mocnými orlími křídly - zřetelně odkazuje na nelidskou a zvířecí povahu bestie. Není v ní nic z člověka, je pouhým dravčím monstrem, které k polapení své kořisti jen předstírá, že je člověkem. Je dokonalým strojem na zabíjení, který k splnění svého úkolu využívá jako vábničky nejsilnějšího lidského hybatele - sexuální touhy. Své protivníky odzbrojí svým majestátním zjevem, omámí erotikou tryskající z její lidské části a následně bezmocnou oběť rozdrtí.
Na Moreauově obraze leží v centrální části Sfinga obklopená rozkládajícími se těly svých obětí; nasvícená světlem a zahalená do tmavých tónů okolí je nádherná i strašná zároveň a jejími atributy jsou dokonalost, erotismus a rozklad. Přicházející Oidipus zahalený v načervenalém světle je takto - aniž to zatím tuší a v předvečer svého triumfu - před zraky diváků odhalen ve svém hříchu. Stejně jako Sfinga skrývá svou zkaženost pod hávem dokonalosti a bestii pod závojem lidskosti, tak i Oidipus v sobě nese předznamenání krvesmilného skutku, kterého se již brzy dopustí, i vraždy otce, která se již stala. Sfinx i Oidipus jsou zde jako dva osudoví blíženci.
Za vrcholné Moreauovo dílo i jeho malířskou závěť je považován Jupiter a Semelé (1895). Semelé jako oběť Junoniny (Héřiny) žárlivosti umírá při pohledu na svého milence v jeho božské podobě, kterou si sama - oklamána Junonou - vyžádala. Celý obraz je promyšleným spletencem symbolů, motivů, postav a dekorací. Scéna je rámována monumentálními sloupy obklopenými bujnou vegetací. Horní polovině dominuje Jupiter na svém trůnu, spodní část je věnována Jupiterovým odznakům a dále Smrti, Noci a Bolesti. Oko diváka přímo přechází, snaží se zachytit na množství propracovaných postav, rafinovaných ornamentů, rostlinstvu… a dešifrovat jejich významy. Výsledkem je pocit něčeho velkolepého, co není lidská mysl schopna nikdy zcela pochopit. Tedy to, co by autor považoval za největší poctu svému snažení.
Moreau byl inspiračním zdrojem pro množství svých současníků. Ostatním symbolistům "předal" především obsah svých děl nikoliv jejich výtvarné pojetí - jeho následovníci se v malbě již stylizovali jinak. Otázkou také zůstává kolik skutečně originálního Moreau do symbolismu přinesl, protože mnohé prvky symbolismu vlastní používali již angličtí preraffaelisté. Nepřehlédnutelnou jistotou je ovšem monumentalita a soudržnost Moreauova díla, inspirace proudící z něj k ostatním autorům tohoto hnutí, a tedy i velký podíl na utváření jednoho z následujících uměleckých proudů - surrealismu. V kontextu světového umění tak Moreau ovlivňuje jeho vývoj dodnes.
Vojtěch Čepelák
Díky , Vojto! :-)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 otto otto | 23. května 2012 v 20:35 | Reagovat

...pěkné stránky....     :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama