Moje oblíbené básně od Jenny Nowak sebrané z jejích knížek...
Ach, zemi pustá, kterou musím jít,
Buď milosrdná, netrestej mě víc,
Něž zprahlá ústa, která chtějí pít
A obrazy snů, jichž znám na tisíc...
***
Vezmi mě k sobě, už dlouho bloudím zemí,
Kde smečky nočních psů se ženou kalužemi.
Burácejí a vyjí, drásají zmrzlou hlínu.
Noc puká, plná je stínů.
Zahřej mě, chladno, chladno je mi…
***
půlnoční tma, tak útlá v bocích,
už plane jako drahokámen.
Světlo je přikované k noci.
Motýlí křídla. Ostrý plamen.
O klenbu noci srdce bijí
Ve sladké, zrádné agonii…
***
Srdce mé tisíc let staré
pohřbené v hlíně pod zemí,
kde milosrdná smrt je darem,
dlí trýzněno dál vášněmi.
Dávnější věků, hvězd a moří
má cesta ohněm pekla hoří,
tu tvou však -
chci stlát růžemi…
***
Mám oči plné tmy a hlíny.
V kamení zakované stíny
Můj hřeby probíjejí spánek.
Má vojska zase táhnou do krajiny…,
Ke světlu zdvíhej mne,
Ke světlu, můj Pane…
Díky... Nikdy by mě nenapadlo, že si těch básniček vůbec někdo všimne :o)