Jistě si dovedete představit, jak to vypadá v americké křesťanské škole... Vláda strachu, dětem vtloukají do hlavy nesmyslné žvásty, které je mají udržet jako ovce v nesvobodě ("Bůh tě potrestá, půjdeš do pekla!", "Tohle si Bůh nepřeje!", "Tohle musíš, tohle nesmíš, bla bla bla"), terorizování, šikana (jako všude jinde)... Nic z toho, co se dětěm říká, nemá s pravým křesťanstvím ani za mák něco společného. Osobně nejsem křesťaň, ale troufám si říci, že o této věci něco vím. Výklad církve má s Ježíšovým hlásáním lásky a tolerance málo společného, v tom mi jistě dáte za pravdu. A tohle viděl i malý Brian. A naštěstí se nedal přesvědčit a nebyl slepě oddaný. Provokatérem od přírody, vyrostl mezi malými křesťánky k opovrhování těmito frázemi. Sám je viděl jako do očí bijící pokrytectví a děsivé šíření přetrvávájících zaostalých myšlenek.
V šestnácti letech už to dále nemohl snášet a přesvědčil rodiče, aby ho dali do normální veřejné školy GlenOak High School, kde také odmaturoval. Na této škole se také dostává do kapely, kde hraje na bicí, ale neskončí moc slavně - u trianglu… Rodina se přestěhovala do Fort Lauderdale na Floridu, protože zde otec našel lepší práci. Manson sám vidí tento okamžik jako zlomový, kdy se Brian Warner začal měnit v Marilyna Mansona.
Studoval žurnalistiku a divadlo v místní škole zvaně Broward Community College (BCC), psal básně a krátké příběhy, spolupracoval na školním časopise The Observer. Zpočátku pracoval v obchodě s hudbou, ale odtud ho vyhodili, stal se tedy novinářem místních časopisů jako 25th Parallel a Tonight, Today. Dělal rozhovory s více slavnými osobnostmi, včetně Trenta Reznora. Kromě toho navštěvuje často rockové kluby a nechává se ovlivnit zčásti také KISS a Ozzy Osbournem. Brzy se rozhodne, že chce stát na druhé straně mikrofonu…
Brianova hudební kariéra pod pseudonymem Marilyn Manson začala roku 1989 v Tampa Bay na Floridě. Dosud ho vedla idea svobody projevu, ve kterou se v médiích tolik věří. Když tohoto roku MM potkává kytaristu Daisy Berkowitze (také znám jako Scott Mitchell a/nebo Sott Putesky), vzniká myšlenka na kapelu "Marilyn Manson and the Spooky Kids", která si uloží za cíl "prozkoumat limity censoringu". Roku 1990 se přidává basista Gidget Gein (Brian Tutunick) a keybordista Madona Wan-Gacy (Stephan Gregory Bler jr.) a nová skupina se ocitá na světle božím. Místo bubeníka měli improvizovaně "elekronického bubeníka"(mašina :-)). Manson si zakládá image a dohlíží na mnohé aspekty kapely. Sám kreslí všechny letáčky na koncerty…
Aby získal větší nechvalnou proslulost, organizuje zcela sám "open mic poetry night" v klubu Squeeze na jižní Floridě. Dopadlo to tak, že sám Brian nazval večírek "The Goth Gong Show". :-) Squeeze se mu později stal útočištěm a druhým domovem. Dlouho se tam scházel s přítelkyní a věrnou dívkou Jessickou, kterou přesvědčil, aby založila Riot Girrl skupinu, později nazvanou Jack Of Jill. Tehdy byli ti dva nerozluční a slíbili si, že se nikdy nerozdělí. Ovšem později ji Manson tituloval pouhou "groupie" (obdivavatelku, co jezdí se skupinou, aby mohla provádět různá zvěrstva s hvězdami). Jack Off Jill dělali Mansonovi předskokana na mnoha koncertech a propagovali nejranější nahrávky.

Běhěm 1990 koncertují po Floridě a svépomocí vydávají první dema, mezi nimi Big Black Bus, jehož jméno je poctou autu Mansonovy rodiny, sekty Charlese Mansona. Vstupuje také Sara Lee Lucas jako bubeník a skupina vydává promo brožury s titulem Marilyn Manson and the Spooky Kids: The Family Trip to Mortville , které obsahuje obrázky stříkaček, pistolí a lunchboxů, které se pak vyskytují i v bookletu Portrait of an American Family.
Téhož roku Manson dělá předskokana pro Meat Beat Manifesto a Nine Inch Nails a seznámí se s Trentem Reznorem, který se o jeho hudbu velmi zajímá.
Dalšího roku (1991) se skupina přejmenuje pouze na "Marylin Manson" a stále vystupuje. Stává se stále slavnější a slavnější, koncert střídá koncert, ocenění střídá ocenění :-) Dále následuje podrobný výpis všech důležitých turné, akcí a situací v Mansonově kariéře:
Roku 1992 ziskává skupina 4 nominace ve Slammy Awards (ekvivalent cen Grammy, ale jen pro floridskou scénu), mezi nimi na nejlepší kapelu roku. Také tohoto roku Reznor zakládá své nahrávací studio v domě, kde roku 1969 komando Ch.Mansona zabilo Sharon Tate a její přátele. To je pro Mansonovu budoucnost důležité, protože roku 1993 konečně Trent Reznor ocenil Mansonovu inteligenci, talent a osobnost, a začíná zde nahrávání Portrait of an American Family. Nastal obrovský zlom a MM prorazil díky květnové smlouvě o vlastní značce Nothing a první termínu koncertního turné.
Také v roce 1993 získává MM opět 5 nominací na Slammy Awards, z toho nejlepší lokální autoprodukce pro Familly Jam. Twiggy Ramirez (Jordie White) nahrazuje Geina, který opouští lásku k hudbě kvůli lásce k drogám…

Rok na to (1994) vychází Portrait of an Ameriacan Family, nahrané v Reznorově studiu. Kapela dělá předskokana na NIN's turné Self Destruct, což vytvořilo mnoho polemizací, protože například v Salt Lake City nemohli NIN vystoupit, pokud nevystoupí též Manson. Začíná být oblíbený, není-liž pravda? Reznor to skousne, ale když Manson rozcpuje na stagei Knihu Mormonů, rozžehne se vlna spekulací o kontroveznosti. V Utahu je kapela zakázána. Dovede si představit jak musel Trent zuřit :-)
Rok 1995 je dost podstatným v Mansonově dráze. Manson se opět vydává na turné, tentokrát jako předskokan Meat Beat Manifesto (opět pod ochranou Reznorova Nothing). Během tohoto turné podpálí Manson bicí Sara Lee Lucase a ten musí opustit scénu a je převezen do nemocnice. Tím končí turné. Nedivíme se, že Lucas opouští kapelu. Nahrazuje ho Ginger Fish (Kenny Wilson). Vydávají se v nové sestavě na turné s Dazig a Korn.
Téhož roku, kdy dochází k tomuto incidentu, vychází Smells Like Children a činí Marylina

Mansona slavným po celém světě díky Sweet Dreams, kterýchžto klip je často vysílán na MTV. Původně ovšem mělo být album vedené skladbou Dope Hats, ale co, když je klip Sweet dreams nominován na nejlepší klip roku na MTV Music Awards, čelíce například Metallice…
Manson opět odjíží na turné, tentokrát ovšem sám za sebe v titulcích plakátů, s předskokanem Clutch. Vivat!
Roku 1996 v září se v Irving Pizza v New Yorku koná tajný koncert pod jménem "Nothing", kde hraje Manson, Meat Beat Manifesto a NIN. (dobrá trojka, což? :-) )
Třetího listopadu začíná turné Dead to the World, které končí v únoru 1997 a kde je předskokanem Fluffy.
Konečně, nyní již opravdu slavný, vydává MM album Antichrist Superstar, které jej zařadí do řady "rockových hvězd". Album je na třetím místě v Americe, ale na kytaru v něm hraje místo Berkowitze Zim Zum.
Klipy na Beautiful People a Tourniquet provází uvedení dalšího nového turné po Evropě roku 1997, které je velmi skandální. Manson si při něm 23.března na scéně pořezal ruku skleněnými střepy a je převezen do nemocnice. Koluje fáma, že se jedná o pokus o sebevraždu, což už my nyní víme, že je absolutní nesmysl. Též památného 29. května v Bataclanu v Paříži Manson předstírá, že si rozbíjí o hlavu láhev vína. Opouští scénu během 45 minut.
V červnu 97 se Manson účastní OzzFestu i přes neshody se státem New Jersey. Téhož roku vychází na obrazovky film
Lost Higway, kde Twiggy a Manson dostali malou roli, a přidávají se též soundtracky k tomuto filmu a filmu
Private Parts, na nichž jsou Mansonovy skladby. Objevuje se
Apple of Sodom a
Dead to the World video s prostřihy z turné (live&backstage) a též autobigrafie
The Long Hard Road Out of Hell. Vychází
Remix&Repent.
Další důležitou akcí v roce 1997 bylo Mansonovo vystoupení na Diskuzi senátu o vlivech dnešní hudby na mládež Ameriky. "Jestli chcete obviňovat hudbu za to, že někdo ubližuje sám sobě, pak můžete stejně snadno obvinit Shakespeara za napsaní Romea a Julie, o čemž mi též bylo řečeno, když jsem byl dítě, a to je příběh o dvou teenagerech, kteří se zasebevraždili, protože jim jejich rodiče nerozumněli."
Roku 1998 má skupina turné v USA, vychází s velkou pompou album Mechanical Animals (podle mě přechod Mansona ke komerci), které je jediné z dosavadních bez podpory Trenta Reznora. Promítá se
The Matrix a s ním i Rock is Dead. John 5 nahrazuje Zim Zuma.
V Březnu následujícího roku dává Manson obrovskou konferenci na svém webu. Jednu hodinu ho filmují kamery a fanoušci se ho ptají po telefonu.
20. duben 1999, památné datum masakru v littletonské škole v Columbině (Colorado). Dva mladíci jednoho dne přinesli do školy poloautomatické zbraně a stříleli na celé osazenstvo budovy, načež se sami zabili. Kromě obětí a zraněných byl cílem médií též Marilyn Manson, který byl obviňován jako zdroj špatného vlivu na ony dva delikventy, protože oba dva poslouchali jeho hudbu. Manson se proti tomu brání dlouhým dopisem v časopise Rolling Stones a nádherným interview ve v dokumentu
Bowling for Columbine režiséra Michaela Moorea. Zde je článek z Rolling Stones:
" Je smutné pomyslet, že prvních pár lidí na zemi nepotřebovalo žádné knihy, filmy, hry ani hudbu, aby je inspirovala k chladnokrevnému vraždění. V den, kdy Kain rozmázl mozek svému bratru Ábelovi, jediná motivace, kterou potřeboval, byla jeho vlastní lidská dispozice k násilí… když dojde na to, koho obviňovat za středoškolácké vraždy v Littletonu, Colorado, nadhoďte rock a praštíte někoho, kdo je vinen. Jsme lidé, kteří seděli v pozadí a tolerovali dětem vlastění zbraní, a jsme ti, kteří naladí stanici a sledují minutu po minutě detaily toho, co s těmito
zbraněmi provádějí… odpovědní žurnalisté se už méně šířili o tom, že Harris a Klebold nebyli fanouši Marilyn Mansona -- že dokonce neměli rádi moji hudbu. A i kdyby byli fanoušci, neomlouvá je to, a ani to neznamená, že hudba je na vině… Myslím si, že Národní Zbrojní Asociace (NRA) je až příliš mocná na to, aby to vzala na sebe, takže většina lidí zvolí Doom, The Basketball Diaries nebo moji maličkost… Ve své práci zkoumám Ameriku, ve které žijeme, a vždycky jsem se snažil ukázat lidem, že Ďábel, kterého obviňujeme za naše ukrutnosti a zvěrstvo, je ve skutečnosti každý jeden z nás. Takže nečekejte, že konec světa příjde jednoho dne z čitého nebe -- děje se to každý den už po dlouhý čas."

V roce 2000 vychází Holy Wood, které pohltilo původní plán stejnojmeného filmu, video God is in the TV (útžky zakázaných záběrů z koncertů a zákulisí), a také video Demistifying the Devil, retrospekce na dosavadní kariéru Spooky Kids až po dobu alba Portrait. Další turné, při kterém byl MM v Itálii zatčen ze odhalování se na veřejnosti. Téhož roku nominován na Grammy Award za Nejlepší metalový výstup (Astonishing Panorama of The Endtimes).
V roce 2001 byl Manson obviněn z trestného činu v Michiganu, kdy sexuálně obtěžoval bezpečnost během vystoupení. Naštěstí to bylo později omezeno na menší přečin. Tento rok se také koná téměř roční turné na propagaci Holy Woodu…
Po ukončení tohoto turné začíná Manson pracovat na paté desce The Golden Age of Grotesque. V roce 2002 oznámil Manson, že kapelu opouští Twiggy Ramirez (více v dalším článku), a na jeho místo přišel Švéd Tim Skold (Thim Sköld), původně člen KMFDM, který maěl zpočátku jen "zaskakovat" při nahrávání právě Golden Age of Grotesque, ale nakonec tam zůstává a nahrazuje Twiggyho. Tato deska vychází až v květnu 2003, kdy stane na vrcholu žebříčků nejprodávanějších alb. Nedivíme se tomu, že měla takový úspěch v prodeji a u kritiků - vždyť je také nejkomerčnější…
28.září vychází Best ofka Lest we Forget. Speciální edice s DVD obsahuje téměř všechny dosavadní klipy.
Nedávno opustil kapelu John 5 (více podrobností v dalším článku)...

Manson měl na své mládí neskutečné ambice a vytrvalost. Chtěl se někam dostat a taky to dokázal, stal se hlasem vzbouřenců. Spoustu těch, co ho pomlouvají a kritizují, to nechtějí uznat a ocenit. Znám lidi, kteří považují MM buď za trapného pozéra nebo šílence, co své texty myslí doslovně. Těmto lidem oponuji slovy: MM nemůže být (nebo alespoň zpočátku nebyl) pozér, on si totiž to, o čem zpívá, prožil a viděl na vlastní oči americký fanatismus. Jestli mu teď jde o peníze, dřív tomu tak rozhodně nebylo, protože provokaterským koncertovnáním po Floridských barech rozhodně moc peněz nezískal. A rozhodně své texty nemyslí doslovně. Skupina od počátku definovala sama sebe jako ironické rafinované parodisty kultu slávy Spojených Států a též dvojsmymslů uvnitř konceptů dobra a zla. Proto nelze brát Mansonovu hudbu doslova a chovat se podle ní. Je to IRONIE, a s tím je třeba nahlížet na jinak vcelku propracovanou a energickou hudbu.
bezvadnej clanek